V dnešní době bychom mohli obrátit titul Molierovy hry Zdravý nemocný na Nemocný zdravý. Lidí, kteří se potýkají s onemocněním a přitom pilně chodí do práce a odvádějí maximální výkon, přibývá. Kdo je na vině? Moderní uspěchaná doba, nová úprava poskytování nemocenských dávek, která přesunula financování zaměstnancovy nemoci na zaměstnavatele, rostoucí nezaměstnanost a obavy ze ztráty pracovního místa, nebo náš vlastní přístup k tělu a ke zdraví?

     Pro odpovědi jsem zašla za MUDr. Janem Hnízdilem, autorem populární knihy „Mým marodům“, který se věnuje komplexní psychosomatické medicíně a působí v Centru komplexní péče v Dobřichovicích.

Radíte lidem, co mají udělat pro to, aby se uzdravili. Jak si vlastně představujete zdravého člověka?

     Podle Světové zdravotnické organizace je zdraví stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody. No kdo to dneska má? Taková definice je spíš zbožné přání. Podle mne je zdraví schopnost zvládat problémy každodenního života. Jsme zdraví, pokud máme dost energie, vůle a síly je zvládat. Když se nám začne každodenní situace vymykat z ruky, ztrácíme vůli, je nám nevolno, když už vůbec nemůžeme, jsme nemocní.

Co tedy potřebujeme, abychom byli zdraví a spokojení?

     Samozřejmě dobrou stravu, zdravé životní prostředí, přiměřený pohyb. A také lásku a podporu našich blízkých a přátel, kvalitní vztahy doma, v sousedství, na pracovišti, v celé společnosti. Na to často zapomínáme. Podle průzkumu provedeného v zemích EU je pro naši spokojenost a zdraví důvěra ve státní správu, vymahatelnost práva a dobré mezilidské vztahy mnohem důležitější než peníze a růst HDP. Máme to v dostatečné míře? Obávám se, že nikoliv. A pokud stůně společnost, nemohou být ani lidé zdraví.

Máte pravdu, že stoupající požadavky na výkon a rostoucí soutěživost se podepisují na našich osobních i pracovních vztazích. Zdá se, že klid vzal do zaječích a slovo stres se skloňuje snad ve všech pádech. Co vlastně rozhoduje o naší odolnosti vůči němu? A co v našem těle způsobuje?

     Základ individuální odolnosti vůči stresu se buduje už v prenatálním období. Pokud je těhotná žena ve stresu, tak se její negativní emoce přenášejí na zárodek - a porodí úzkostné, neklidné dítě. To také vysvětluje nárůst počtu dětí, které se rodí s poruchami koncentrace a chování, se sklony k agresivitě, úzkosti nebo depresím. Bohužel se stává běžnou normou, že už malým dětem lékaři předepisují silná psychofarmaka. Druhým faktorem, který se podílí na odolnosti vůči stresu, je výchova: kolik pozornosti a lásky dítě dostane, ale také jak je podporováno k samostatnosti. Nebo jestli je výchova úzkostná, s každou maličkostí se běží k lékaři. Takové chování si pak dítě přenáší do dospělosti. A třetím faktorem je aktuální životní situace, tedy všechno, co na nás v dané chvíli zvenčí působí.