  Ukázka
§ 124
ODPOVĚDNOST ZA PŘEPLATEK
Úplné znění
|
§ 124
(1) Pojištěnec nebo jiný příjemce dávky, který nesplnil některou jemu uloženou povinnost nebo přijal dávku nebo její část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela, anebo jinak zavinil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela, je povinen uhradit plátci dávky přeplatek na dávce. Jestliže jiná fyzická osoba nebo právnická osoba zavinila, že dávka byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela, je povinna uhradit plátci dávky přeplatek na dávce.
(2) Pojištěnec je povinen uhradit plátci dávky přeplatek na nemocenském dále v případě, kdy mu nemocenské bylo vypláceno i v době, kdy mu pro přiznání důchodu uvedeného v § 25 písm. b) nenáleželo, nebo pokud mu bylo nemocenské vypláceno po dobu delší, než je stanoveno v § 28 odst. 1.
(3) Jestliže přeplatek na dávce podle odstavce 1 způsobilo více subjektů, odpovídají plátci dávky za přeplatek na dávce společně a nerozdílně a vzájemně se vypořádají podle míry zavinění, pokud se nedohodnou jinak. Spory o vzájemné vypořádání rozhodují soudy.
(4) Nárok na úhradu přeplatku na dávce podle odstavců 1 až 3 zaniká uplynutím 5 let ode dne výplaty této dávky. Lhůta uvedená ve větě první neplyne po dobu řízení o žalobě, po dobu výkonu rozhodnutí, nebo jsou-li na úhradu přeplatku prováděny srážky z příjmu nebo z dávky.
(5) Povinnost k úhradě přeplatku na dávce vzniká na základě rozhodnutí příslušného orgánu nemocenského pojištění o povinnosti vrátit tento přeplatek.
(6) Povinnost uhradit přeplatek na dávce nevzniká, pokud výše přeplatku nedosahuje částky 100 Kč; tento přeplatek se odepíše k tíži orgánu nemocenského pojištění. Orgán nemocenského pojištění může zcela nebo zčásti prominout dosud neuhrazený přeplatek, zejména byla-li by ohrožena výživa toho, kdo je povinen přeplatek uhradit.
(7) Tomu, kdo odpovídá za přeplatek, může orgán nemocenského pojištění povolit placení přeplatku ve splátkách.
|
USTANOVENÍ SOUVISEJÍCÍ
- Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců
- § 45 Nárok na dávku
- § 46 Nárok na výplatu dávky
- § 103 Povinnosti pojištěnců
KOMENTÁŘ
Odpovědnost za přeplatek na dávce je v přijatém zákoně o nemocenském pojištění pojata nově. K základním změnám dochází v okruhu povinných subjektů, „adresátů" odpovědnosti za přeplatek, zániku odpovědnosti, apod.
O přeplatek na dávce se jedná tehdy, jestliže dávka byla vyplacena
- ačkoli vyplacena být neměla buď proto, že byly chybně posouzeny podmínky potřebné pro vznik nároku na příslušnou dávku či pro její výplatu, nebo proto, že dávka byla vyplacena jiné osobě než oprávněnému příjemci,
- ve větším rozsahu, než náležela, buď proto, že byla vyplacena ve vyšší výši, nebo proto, že byla vyplácena po delší dobu, než měla náležet.
Rozšíření okruhu povinných
Zásadní změnou proti původní právní úpravě je, že odpovědnost za přeplatek na dávce mají všechny fyzické či právnické osoby, jimž zákon ukládá určitou povinnost, jejímž nesplněním (popř. chybným plněním) došlo ke vzniku přeplatku. Kromě zaměstnavatele, pojištěnce a příjemce dávky, kterým tuto povinnost ukládala i předchozí právní úprava, se okruh povinných rozšiřuje především o ty subjekty, které vystavují podklady nutné pro řádnou výplatu dávek (může se jednat např. o ošetřujícího lékaře, zařízení pečující o děti aj.). Zákon přitom rozlišuje, zda přeplatek na dávce způsobil pojištěnec či příjemce dávky, či jiná fyzická či právnická osoba.
Pojištěnec či příjemce dávky
Pojištěnec či příjemce dávky je povinen uhradit přeplatek na dávce ve třech případech:
- nesplnil některou jemu uloženou povinnost, a to bez ohledu na to, zda tak učinil úmyslně, nedbalostí nebo omylem,
- přijal dávku nebo některou její část, ačkoli musel z okolností předpokládat, že byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela (jedná se o nedostatek tzv. „dobré víry"),
- jinak zavinil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela; povinnost pojištěnce či příjemce dávky uhradit přeplatek na dávce je v tomto případě vždy podmíněna zaviněním, přičemž za zaviněné je považováno jednání úmyslné i nedbalostní, a to včetně nedbalosti nevědomé.
Ostatní fyzické či právnické osoby
Ostatní fyzické či právnické osoby jsou povinny uhradit přeplatek na dávce, pokud zavinily, že dávka byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela. Pro vznik jejich odpovědnosti za přeplatek budou muset být splněny stejné předpoklady, jako u pojištěnce či příjemce dávky, u něhož se posuzuje vznik této povinnosti z toho důvodu, že „jinak zavinil".
Spoluodpovědnost
Změna v celkovém pojetí odpovědnosti za vznik přeplatku na dávce se rovněž projevuje výslovnou úpravou spoluodpovědnosti za vznik přeplatku. V případě, že přeplatek na dávce způsobí svým jednáním více subjektů, vzniká jejich společná odpovědnost jako odpovědnost solidární, což znamená, že každý ze subjektů, který přeplatek spoluzavinil, odpovídá i za ostatní a všichni odpovídají za každého z nich (lze to vyjádřit heslem „jeden za všechny, všichni za jednoho"). Příslušný orgán nemocenského pojištění může uložit povinnost úhrady přeplatku na dávce v plné výši kterémukoli z nich, přitom není rozhodné, zda se jedná o osoby fyzické či o osoby právnické. Pokud dojde k úhradě přeplatku na dávce jedním z povinných subjektů, zaniká tím automaticky i povinnost ostatních povinných k této úhradě.
Odpovědnost za přeplatek na dávce je pojata jako solidární, proto se orgány nemocenského pojištění nezabývají vyjádřením výše podílu zavinění jednotlivých subjektů na vzniku přeplatku. Je jejich věcí, aby se dohodly, v jakém poměru přeplatek uhradí s tím, že pokud přeplatek nebude uhrazen ve lhůtě stanovené orgánem nemocenského pojištění, může tento orgán přistoupit k exekuci vůči kterémukoli z povinných. Tomu z povinných, kdo přeplatek na dávce uhradil, vzniká právo požadovat po ostatních náhradu podle míry účasti na způsobení přeplatku na dávce. Nedojde-li k jejich vzájemnému vypořádání dohodou, bude v případě sporu rozhodovat soud, neboť případné spory o vzájemné vypořádání mezi povinnými jsou podle přijatého zákona považovány za spory občanskoprávní.
Administrativní přeplatek
Speciálním případem odpovědnosti za přeplatek na dávce je povinnost uvedená v odstavci 2, který řeší odpovědnost pojištěnce za tzv. „administrativní přeplatek". Obdobně jako předchozí právní úprava, i přijatý zákon obsahuje ustanovení, že poživateli starobního nebo plného invalidního důchodu se nemocenské vyplácí při téže pracovní neschopnosti (a nově i karantény) nejdéle po stanovenou dobu a při více pracovních neschopnostech po stanovený počet dnů v jednom kalendářním roce. Podle přijaté úpravy se nemocenské poskytuje po dobu nejvýše 70 kalendářních dnů, nejdéle však do dne, jímž skončilo zaměstnání (nebo pojištění, jde-li o OSVČ či zahraničního zaměstnance). Pokud je pojištěnci přiznán starobní či plný invalidní důchod zpětně za dobu, kdy byl práce neschopen a pobíral nemocenské, stává se dávka vyplacená za dobu přesahující dobu, na kterou má nárok poživatel takového důchodu, přeplatkem. Pojištěnec je v tomto případě povinen vrátit přeplatek na dávce, i když jej nezavinil, protože v době, kdy dávku pobíral, tak činil v souladu s právními přepisy.
Odpovědnost vůči orgánům nemocenského pojištění
Zásadní změnou, kterou přijatý zákon přináší, je, že ti, kdo zavinili přeplatek na dávce, mají odpovědnost přímo vůči orgánu nemocenského pojištění. To se projeví především v případě zaměstnavatelů považovaných podle předchozí právní úpravy za organizace, u nichž se chybná výplata dávky (ať už zaviněná kýmkoli) vždy považovala za nedoplatek pojistného a jako takový také byla orgánu nemocenského pojištění uhrazována. Pokud byla v následném řízení konstatována povinnost zaměstnance vrátit přeplatek na dávce, vracel jej zaměstnanec organizaci, pokud přeplatek na dávce zavinil někdo jiný než zaměstnanec, organizace musela příslušnou částku vymáhat formou občanskoprávního řízení.
Úprava obsažená v přijatém zákoně o nemocenském pojištění zavádí přímou odpovědnost povinného, tj. že subjekt, který přeplatek na dávce zavinil, uhrazuje přeplatek přímo příslušnému orgánu nemocenského pojištění. Zaměstnavatel podle přijaté právní úpravy odpovídá pouze za ty přeplatky na dávce, jejichž vznik svým jednáním zavinil (spoluzavinil).
Prekluze
Nárok na úhradu přeplatku na dávce zaniká uplynutím 5 let ode dne výplaty dávky. Na rozdíl od předchozí právní úpravy, která stanovila desetiletou promlčecí lhůtu, se tato lhůta nahrazuje lhůtou prekluzivní (propadnou) a zkracuje se na polovinu. Pro prekluzi nároku na úhradu přeplatku na dávce neobsahuje přijatý zákon subjektivní lhůty (plynoucí ode dne, kdy orgán nemocenského pojištění vznik přeplatku na dávce zjistil), ale pouze jednotnou objektivní pětiletou lhůtu plynoucí ode dne výplaty dávky.
Rozhodování o přeplatku
O povinnosti uhradit přeplatek na dávce rozhodují orgány nemocenského pojištění - pokud jde o zaměstnané osoby [§ 82 odst. 1 písm. a) zákona] a osoby samostatně výdělečně činné, okresní správa sociálního zabezpečení, pokud jde o příslušníky [§ 5 písm. a) bod 2 zákona] a odsouzené, příslušný služební orgán. Rozhoduje se ve správním řízení se všemi možnostmi, které správní řád a zákon o nemocenském pojištění v části upravující řízení ve věcech pojištění (§ 143 až § 159) účastníkovi přiznává (odvolání, mimořádné opravné prostředky, možnost žaloby ke správnímu soudu).
Zvláštní ustanovení
Úprava odpovědnosti za přeplatek obsahuje též instituty poněkud korigující výše uvedenou úpravu odpovědnosti za přeplatek.
Prvým z nich je možnost odpisu tzv. bagatelního dluhu. Povinnost uhradit přeplatek na dávce totiž nevzniká, pokud výše přeplatku nedosahuje částky 100 Kč; tento přeplatek se odepíše k tíži orgánu nemocenského pojištění. Tato úprava vychází z toho, že při takto malých částkách je zjevné, že správní výdaje na „vyřízení" tohoto dluhu budou vždy výrazně vyšší, než by byla vymožená částka.
V přijatém zákoně je (na rozdíl od původní právní úpravy) nově zapracována i možnost zcela nebo zčásti prominout dosud neuhrazený přeplatek, zejména byla-li by ohrožena výživa toho, kdo je povinen přeplatek uhradit. Na toto prominutí není právní nárok, je tedy vždy věcí orgánu nemocenského pojištění, zda žádosti o prominutí přeplatku vyhoví, či nikoli, přitom však může žádosti vyhovět i pouze částečně. Řízení o prominutí přeplatku na dávce je jednostupňové, proti rozhodnutí v této věci nelze podat odvolání [§ 151 odst. 1 písm. c) zákona].
Novinkou, kterou předchozí právní úprava rovněž neznala, je možnost povolit placení přeplatku na dávce ve splátkách. Tato možnost bude praktická především u těch subjektů, které způsobily přeplatek na dávce většího rozsahu a nejsou schopni svůj dluh ve lhůtě stanovené orgánem nemocenského pojištění uhradit. Povolení splátek a stanovení jejich výše je věcí úvahy orgánu nemocenského pojištění, i v tomto případě platí, že se proti jeho rozhodnutí nelze odvolat [§ 151 odst. 1 písm. b) zákona].
ROZDÍLY VE SROVNÁNÍ S DOSAVADNÍ ÚPRAVOU
Jak z textu komentáře vyplývá, spočívají hlavní rozdíly
- v okruhu odpovědných subjektů, kdy v dosavadní právní úpravě byla zakotvena pouze odpovědnost zaměstnance (příjemce dávky) a částečně i zaměstnavatele,
- v rozšíření odpovědnosti (např. zavedení tzv. dobré víry),
- v novém pojetí odpovědnosti více subjektů (solidární odpovědnost),
- v tom, že přeplatek se vrací vždy přímo orgánům nemocenského pojištění,
- v možnosti přeplatek prominout či povolit jeho placení ve splátkách.
UPOZORNĚNÍ NA MOŽNÉ CHYBY
Možnými chybami při aplikaci tohoto ustanovení mohou typicky být:
- chybné posouzení skutkových okolností konkrétního případu, tj. otázky, zda vůbec jde o přeplatek na dávce,
- chybné posouzení odpovědných subjektů, především vtěch případech, kdy se na vzniku přeplatku podílelo více fyzických či právnických osob,
- chybný postup při vymáhání dlužné částky, kdy orgán nemocenského pojištění bude vymáhat dlužnou částku pouze odpříjemce dávky, a nikoli od dalších povinných subjektů,
- chybné posouzení okolností pro prominutí neuhrazeného přeplatku,
- nereálná výše stanovených splátek.
PŘÍKLADY
Přeplatek vzniklý nesplněním povinnosti
Dříve osamělá zaměstnankyně začala žít s druhem. Když jí onemocnělo dítě (potřeba ošetřování trvala 14 kalendářních dnů), uplatnila nárok na ošetřovné; skutečnost, že žije s druhem, však neoznámila. Ošetřovné se jí vyplácelo po celou dobu nemoci dítěte; protože není osamělá, měla nárok pouze po dobu 9 kalendářních dnů. Ačkoli skutečnost neoznámila pouhým opomenutím, způsobila přeplatek na dávce, který je povinna uhradit.
Přeplatek na dávce z nedostatku tzv. „dobré víry"
Zaměstnanec uplatnil nárok na výplatu ošetřovného, v žádosti o výplatu dávky uvedl, že požaduje, aby mu byla dávka vyplacena poštou. Okresní správa sociálního zabezpečení vyplatila ošetřovné omylem dvakrát a zaměstnanec obě platby přijal. Zaměstnanec sice přímo neporušil své povinnosti, avšak nepřijal dávku v dobré víře, neboť mu v době přijímání opakované platby muselo být známo, že ošetřovné již obdržel, musel tedy předpokládat, že opakovaně je dávka vyplacena neprávem.
Spoluodpovědnost
Ošetřující lékař vystavil zaměstnankyni za úplatu rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování dítěte na dobu 14 kalendářních dnů, ačkoli dítě bylo zdravé; tím došlo ke vzniku přeplatku na dávce.
Na vzniku přeplatku se v tomto případě spolupodíleli ošetřující lékař i zaměstnankyně. Okresní správa sociálního zabezpečení proto rozhodla o jejich povinnosti uhradit přeplatek na ošetřovném. Vzhledem k tomu, že v mezidobí zaměstnankyně rozvázala pracovní poměr a jejím jediným příjmem byly dávky sociální podpory a sociální péče, přistoupila okresní správa sociálního zabezpečení po marném uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím pro úhradu přeplatku na dávce k exekuci vůči ošetřujícímu lékaři, který rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování a o pominutí potřeby ošetřování protiprávně vydal.
|
